Jdi na obsah Jdi na menu
 


Povídka - Prolog

1. 2. 2013

 Každý člověk si myslí, že kniha je jen kus nějakého materiálu, ale když jí otevře, vtáhne ho/ji do děje, kde zažije druhý život...

 

Prolog

Nebudu svůj život nějak rozebírat a tak to vezmu jedním dechem - rodiče mi zmizeli, já jsembyla strčena do sirotčince a prostě život za starou belu.

Teď něco o mě - jmenuji se Eleonora, je mi čtrnáct. Ráda čtu, ale také chodím k dědovi střílet z luku. Je to spíše jen tak pro srandu než pro nějaký cíl. 

Ale baví mě to.

Chodím ještě normálně na základku, ale pak chci přestoupit na střední školu. Ale vtip je v tom, že nevím jakou chci studovat. No prostě normální život normální holky.

Až na jednu věc.

Jo a ta jedna věc je ta, že jsem členem jednoho jakéhosi spolku. Ten spolek vyzvídá v různých koutech světa. Ne, nejsem FBI ani ostatní tyhlety americký kriminálky. My jsme PO CELÉM SVTĚ a naše hlavní základna je v Indii. Chcete toho vědět víc? Co děláme? Tak čtěte dál.


Jsem jenom jedna z davu a přesto po mě lidi házejí nedůvěřivé pohledy. Mám na sobě bílou halenku a bílé kalhoty. Vlasy mám svázané do culíku. A spěchám. Momentálně jsem v Indii, v srdci naší společnosti. Kde přesně? To nesmím říct. 

Zahnu do jedné postraní uličky a vykopnu zrezavělí dveře. Taak, vůně naší základny. Dobře, beru to zpátky. ,,Fuj, co to tu smrdí?" zeptám se. Jsem v obrovském sále. Uprostřed je obrovský kulatý stůl. Na desce jsou vyřezány jména všech momentálních členů. A všichni tady jsou. Je jich přesně řečeno čtyřicet. Dvacet kluci, dvacet holky. Náš vůdce se nepočítá. Je to milí muž. Jmenuje se Simon a je mu něco kolem čtyřiceti. Ano já vím, čtyřicet támhle, čtyřicet tady, ale je to prostě tak. Posadím se a vyslechnu si Simona, co dává za úkol jednotlivcům nebo skupinám. ,,Vy tři - Saro, Riko a Werdo, poletíte ihned do Afriky do Dračích hor. Prý se tam něco děje a já chchi vědět co. Ty, Bernarde, ty zůstaneš tady a ty...." pokračuje dál a dál, až konečně dojde na mě. ,,Vy dva..." dva?! ,,Eleo a Maxi, poletíte do Ameriky, blíže řečeno do New Yorku a vyštípnete tam jednoho narušitele. Bližší informace vám dám za chvíly." A pokračuje dál. Ihned se otočím na kluka sedícího za mnou. Je mu patnáct, má krátké černé vlasy a kobaltově modré oči. Ale já ho nenávidím. co si o něm myslím - je to nafoukanec, blbec, totální idiot, pitomec a všechno zmaří. Takže vůbec nemám šajna, proč ho ten Simon přidělil KE MNĚ. ,,Co chceš?!" prsknu na něj. Jne se usměje, hodí si nohu přes nohu a něco zabručí. ,,No to teda bude zábava." zavrčím a otočím se zpátky. Přitom hodím VRAŽEDNÝ pohled na Simona.

vlk.jpg

 

Náhledy fotografií ze složky Výtvor

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář